tábor

Vylodění v Normandii se stalo cílem snažení čtyř spojeneckých posádek. Vedla k němu ale dlouhá a náročná cesta, která začala již vlastní cestou na tábor s mnoha přestupy, přeplněným vlakem a náhradní dopravou. Na tábořišti přímo na břehu Sázavy, kde jsme strávili dva týdny v druhé části července, se rozběhla příprava a výcvik spojeneckých jednotek na vylodění nejprve náborem, nácvikem evakuace, bojovou přípravou při sestrojování dalekonosných zbraní a taktikou střelby. Na ně navázal výcvik plavby, a to i pod střelbou, speciální výcvik v obraně, útoku i pohybu v neznámém terénu při výletu do Ledče, všichni prošli bouří na moři, přepravovali materiál bez namočení, zvládli noční průpravu rangers a zápasili v boji muže proti muži, aby následně zjistili nepřátelské pozice. Po té je však čekala invaze při dvoudenní plavbě po Sázavě sestávající z několika nezbytných kroků od nalodění a cvičné plavby, přes sestavení plovoucího přístavu Mulberry a plavbu k pobřeží, po vylodění a formaci k útoku. Ani na břehu to neměli snadné při bitvě o pobřeží, dobývání pevností, zajištění týlu nepřítele a zajmutí nepřátelských jednotek. Na úplný závěr je čekala odměna v podobě kapitulace nepřítele a táborového magacínu plného cen. Při slavnostním ohni si také čtyři vlčata a pět skautů složilo své sliby.

V termínu 9. - 23. 7. jsme vyrazily na nebezpečnou cestu za tajemným pokladem řeckých bohů a králů, pradávným Zlatým rounem. Zatímco jsme proplouvaly mezi nebezpečnými Symplegádami, brodily se do věštírny v Delfách a odtud se vydaly hledat starou kořenářku bydlící hluboko v lesích a bažinách, probíhaly přes území obrů, sázely dračí zuby a uspávaly ještěra, který nikdy nespí, bděly nad našimi životy bohyně Héra, Athéna a Afrodita. Přežily jsme a Zlaté rouno bylo navráceno zpět na horu Olymp, kam patří!

Tábořiště jsme sdíleli se skautkami a skauty z Mariánských Lázní v Jedlové u Staré Vody. V rámci puťáku jsme navštívily střed Evropy a na výlet jsme se vydaly do Lázní Kynžvart.

 

 

Uplynul týden jarních prázdnin a s ním i jarní tábor Přístavu ORION. Letos se konal v Hostinném v Podkrkonoší a zúčastnilo se ho celkem 55 členů Přístavu ORION Karlovy Vary a Střediska Bystřina Hroznětín. Poprvé po dlouhé době se zúčastnili členové ze všech dětských oddílů přístavu. Děti se tentokrát vžily do příběhu horolezeckých družstev, zdolávajících po celý týden zrádné a nebezpečné stěny Eigeru. Během své cesty se musely dobře poznat, spřátelit a držet při sobě, aby mohly zažít nádherný pocit při dosažení vrcholu hory.

Už je to tady. První tábor oddílu Mintaka, pod vedením kapitána Huntky. Jaký bude a co se bude dít? „Nechte se překvapit,“ tvrdil Huntka „čeká vás velké dobrodružství na moři i na souši.“

Na tábořišti při příjezdu byl tábor již skoro dostavěný, skauti a vedení s RS stačili postavit kuchyň, jídelnu a všechny podsady. Byli jsme rozděleni do třech smíšených posádek a po ubytování pokračovala dostavba tábora. Lodní stožár, sklípek, sušáky, pádlovník, ešusovník, rošty na věci, hřiště, atd., to vše jsme zvládli za dva dny.

Třetí den už nám byla vysvětlena táborová hra, kdy posádky putují po stopách rumunského kapitána Antona Lupana podle knížky Pod napnutými plachtami. Budeme putovat po celém Středozemí až do Jižní Ameriky a dále do Ohňové země.

Letos jsme se rozhodli, že bude Jarní tábor ve Zlaté Koruně v jižních Čechách a přidali se k nám ještě oddíly Mintaka a Bystřina.

Sraz byl 28. 2. v 8:45 na Dolním nádraží. Cesta nám zabrala půlku dne, a tak jsme byli všichni moc rádi, když jsme dorazili do Zlaté Koruny a byla před námi už jen krátká cesta do našeho cíle, kde nás už čekali Watúka, Četník, Huntka a Dyk. Po posledním přepočítání tohoto dne jsme zjistili, že jsme nikoho při dlouhé cestě neztratili, ani nenabrali. Hned po přivítání jsme byli rozděleni do pokojů nejčastěji po 4 na kluky a dívky. Pokoje byly malé ale útulné a nás hlavně zajímalo, kam můžeme odhodit svoje krosny a tašky.

Také v letošním roce se oddíly Alnitak, Mintaka a Bystřina z přístavu ORION a o. s. Lilie chystají na společný jarní tábor, k nim mají možnost se přidat i členové jejich ostatních oddílů. Tentokrát se vydají do jihočeské Zlaté Koruny, kde budou na základně střediska Holubov – Kremže trávit týden jarních prázdnin.

Tak jako září kulturní bohatství zdejšího kláštera Zlatá Koruna (původně Svatá Koruna, podle relikvie Kristovy trnové koruny), bude moci zářit bohatství, které účastníci budou moci nalézt při cestě za zlatem severu, bohatství, které nebude měřitelné jen zlatým pískem vyrýžovaným z proudící vody na získaných dílcích, ale především bohatství pramenící ze získaných znalostí, zkušeností, dovedností a přátelství, které je nedílnou součástí putování po skautské cestě.

Stejně jako každoročně vyrážejí i letos o prázdninách oddíly našeho přístavu na letní tábory. Děti zde pod vedením svých kapitánů a vůdkyň prožívají spoustu dobrodružství, baví se při hrách, soutěží, sportují, poznávají přírodu a snaží se s ní sžít. Každý z táborů je včleněn do tématického rámce, který umožňuje všem účastníkům prožít ještě zajímavější příběhy a vžít se do rolí dobrodruhů, vědců, pirátů, indiánů či jiných postav podle zvoleného námětu celotáborových her.

„Tak se prý ukázal zase ježek!“ volal Jarka Metelka, když přiběhl do klubovny, kde mělo být právě začato šesté číslo TAM-TAMu. Mirek prudce zdvihl hlavu, skloněnou až dosud nad různými lejstry. „Co budeš povídat?“ vykřikl pochybovačně i překvapeně zároveň. „Ježek v kleci? To snad není možné!“

Na týden jarních prázdnin se členové oddílů Alnitak, Mintaka a Bystřina vypravili do Liberce. Zde se kluby Rychlých šípů, Dvorečáků a Černých jezdců, jimiž se staly posádky a družiny, pod vedením svých náčelníků pouštějí po stopách legendárního hlavolamu Jana Tleskače a do spleti tajemství ponuré vontské čtvrti - Stínadel. V patách jsou jim však všudypřítomí Vontové. Druhostraníkům i Vontské radě sloužila za dočasné bydliště základna přístavu Maják ve Starém Harcově.

Stránky