Výprava vlčat a žabiček v Tisové
Takovou předehru výpravy jsme měli už v pátek, kdy jsme se s několika jejími účastníky sešli u Kauflandu, kde dostali seznam potravin k nákupu podle na schůzce vytvořeného jídelníčku a hodinu času na to, aby podle něj nakoupili potřebný proviant. To se až na drobnosti povedlo, a tak jsme v sobotu ráno mohli vyrazit. Skoro polovina původně přihlášených dětí se bohužel zúčastnit nemohla z důvodu všemožných covidů, karantén a dalších nesmyslů, co si na nás nynější doba vymýšlí. I tak jsme ale byli rozhodnuti si výpravu náležitě užít.
Když jsme docestovali vlakem do Tisové, přišla první výzva – vyšplhat do kopce k chatě. Polárníci měli na zádech nezvyklá břemena, a tak se u každé chaty ptali, jestli je to už ta pravá. Po nějaké době se ale dočkali kladné odpovědi a mohli svrhnout bágly ze zad. V tu chvíli se pustili do bobování a řádění, ale jen na chvíli, než obdrželi první šifru. V ní se dozvěděli, že je třeba pustit se do přípravy oběda, a tak se do ní tedy pustili. Polární výprava byla specifická tím, že vedoucí se přípravy jídla skoro vůbec neúčastnily. Děti se toho ale nelekly, takže za nějakou dobu, i když o fous delší, jsme si pochutnávali na polévce, a pak jako druhý chod byly tortilly s masozeleninovou náplní. Během oběda, před ním i po něm bylo největším lákadlem přikládat do kamen, a tak brzy bylo v chatě i příjemné teploučko. Když jsme si nacpali břicha, vyrazili jsme řádit do sněhu. Vyzkoušelo se takřka vše – stavění skokánků, bobování, lopatování, stavba něčeho jako iglů, schovka, sněhové hráze kolem rybníčku… V dalším zašifrovaném papírku byl úkol postavit ze sněhu něco, do čeho večer dáme svíčku, a tak se i stavělo. Byli jsme venku až do tmy, pak jsme se přesunuli do naší polární základny, kde jsme vyrobili těsto na pizzu k večeři. Čekání na vykynutí jsme si zkrátili další šifrou, vařením rajčatového mazání na pizzu a zpěvem polárních písniček. Pak si každý podle své chuti a fantazie ozdobil čtvrtku velké pizzy a než se upekly, trávili jsme večer nejrůznějšími logickými hrátkami. Byla možnost vyzkoušet si hru Logik, skládání Tučňáků na ledě, luštění obrázkových sudoku, hledání rozdílů, logické hádanky apod. Když jsme měli už dost zavařené mozky a znovu nacpaná břicha, vyrazili jsme ještě před spaním ven. V lese jsme si každý řekl, proč jsme rádi vlčetem nebo žabičkou a taky kam bychom chtěli, aby směřovalo naše další skautské putování. Pro zpečetění svých přání a snažení každý sám za sebe odešel z lesa zpět k chatě, kde ve své stavbě zapálil svou svíčku. Pak jsme chvíli pokochali rozsvícenými stavbami a začali jsme se ukládat ke spánku. Než jsme znovu přemluvili kamna k hoření, všichni polárníci už tvrdě oddechovali.
Ranním programem bylo pečení palačinek, všichni si zkusili nějakou usmažit. Sbalili jsme batohy a valnou část dopoledne strávili zase venku sněhovými hrátkami, hrou na policajty a dalšími legráckami, které nás napadly. I oběd jsme si dali venku. Pak už ale byl čas polární základnu opustit a seběhnout z kopce, abychom stihli vlak zpátky. V něm jsme si zahráli poslední hru a na nádraží jsme se rozloučili. Výpravu jsme si pěkně užili a těšíme se na další, kde snad budou moct být i další kamarádi.
