Výsadek – Kraslice
Je to už půl roku od začátku Druhé punské války s Římany a vy, spolu s vaším vůdcem Hanibalem stojíte v údolí řeky Drôme. Když se kolem sebe rozhlédnete, vidíte mohutné vršky zasněžených Alp. Hanibal přikázal ať se všechny rodiny které doprovázejí jeho armádu, stejně tak všichni obchodníci a jiní civilisté vrátí zpět do Kartága, vaší rodné země. Vy a dalších 50 000 vojáků teď stojíte před půlměsíční cestou skrz Alpy, nejspíše ty nejnebezpečnější hory v Evropě. Navíc, aby toho nebylo málo, se podzim pomalu mění v zimu, a šance přežít se zdá být nemožná. Prokletí Keltové! Už od doby co jsme začali náš průchod Alp nás neustále sledují a zasypávají šípy a oštěpy. Naše počty se neustále ztenčují, a nejspíš se ztenčovat nepřestanou, nemáme pauzy, nemáme chvíle odpočinku, pořád jen nekonečný pochod. Zbabělí Keltové se už konečně stáhli! I tak, smrt je vidět všude, tedy alespoň do doby než těla zavane mrazivý sníh který se bez přestávky snáší na zem. Nezáleží jaký je den, nezáleží jaká je hodina. Neustále se nám připomíná. Když jsem se dal na žoldařinu, chtěl jsem bojovat v Africe, Španělsku nebo někde jinde, na tom nezáleží, hlavně aby to bylo doma. Tohle není domov, tohle nejsou ty teplé kraje mé domoviny, nechť Baal prokleje tyhle Alpy a nejen ty, ať prokleje celou Galii a všechny Římany za tuto válku! Pořád jen jdeme a jdeme, bez konce v dohledu. Jídla moc není, zásoby se k nám nedostanou, jíme ráno a večer, vždy když vyjíme zásoby které nosí nějaký z koní musíme sníst i jeho, není tady místo táhnout zbytečnou zátěž. Názor na Hanibala je smíšený. Někteří ho nemají rádi jelikož nás do tohohle všeho zatáhl, na druhou stranu musím obdivovat fakt, že je v tom s námi, když spíme venku na mrazu spí taky, když připravujeme stany, připravuje je taky, jdeme na dřevo, on taky, nejen že je generál, on je i jedním z nás! Bohužel to někteří takto nevidí.
O svátečním dopoledni se scházíme v centru Karlových Varů. Nejprve u sochy prvního prezidenta T. G. Masaryka a následně u skautské lípy ve Dvořákových sadech si připomínáme výročí vzniku Československa v roce 1918. Poté se přesouváme na Horní nádraží. Rozděleni do jednotlivých skupin se vydáváme vlakem do výchozích míst výsadku. Skupiny starších, tedy roverů, rangers, starších skautů a skautek, vyrážejí z různých míst Karlovarska a Sokolovska, skupiny mladších, tedy vlčat, světlušek a žabiček, mladších skautů a skautek, zahajují své cesty na Kraslicku. Každá ze skupin na úvod dostává obálku s dopisem, v níž má část příběhu, úkol a místo, kam má jít. V průběhu své trasy pak každou skupinu čekají ještě dvě další obálky. Obě skupiny mladších během odpoledne a podvečera postupně ukrajují ze svého postupu po trase. Po překrásném západu slunce za vrcholky západní části Krušných hor se již přibližují ke svému cíli. Než ho dosáhnou nastává již tma. Skupiny starších, kteří mají delší trasu, po překonání její první části bivakují v terénu. Následují chvíle odpočinku před programem dalších dní.
Druhý den se mladší vypravují na krátký výlet po nejbližším okolí Kraslic, zároveň vyrábějí slony, kteří jak známo byli součástí Hanibalova vojska, s nímž překonával Alpy. Pro předpokládanou bitvu poté získávají části brnění. Další ráno svého cíle dosahují i skupiny starších. Schyluje se k velké bitvě Hanibalova vojska s Římany, která se zanedlouho rozpoutá. Dále probíhá výcvik v lukostřelbě, šipkách, střelbě prakem a také míčové hry, večer pak čajovna. Během závěrečného dne opouštíme Kraslice a vracíme se domů.
Jsme venku! Ach ano! Po patnácti dnech máme konečně všechna úpatí hor za námi a před námi se rozprostírá celá římská republika. Je to nádherný pocit, bohužel pocit který z našich 40 000 mužů zažívá už jen 20 000, zbytek byl vydán napospas bohyni smrti Hawot, nechť jsou jejich duše v městě hradeb v pokoji. Postupujeme dál na jih, ráno naši zvědi narazili na Římany utábořené přes řeku Trebiu, jsou vyčerpaní, ale horliví, myslím že bitva proběhne již dnes, musíme se řádně připravit. Vyhráli jsme! Římané se stahují, bohužel nám v boj prorazili střed naší linie a příliš mnoho nás padlo, podařilo se nám obsadit kemp Římanů a tím získat jejich peníze určené na žold pro vojáky, i když je to velký úspěch, vojáci jsou rozpolcení, neví zda mají pokračovat v takovém malém počtu a nejspíše zemřít pro Kartágo, nebo jestli peníze prostě ukrást a rozprchnout se před přicházející římskou armádou. Už teď vím na jakou stranu se přikloním já. Zvítězili jsme nad těmi prohnilými žoldnéři, Kartágo prchat nebude! Už vůbec ne po takové výhře. Budeme pokračovat a zemřeme za Kartágo, staneme se hrdiny a bezpochyby se zapíšeme do dějin!
Fotogalerie: Hvězdář a Prófa
Děkujeme Střední škole, základní škole a mateřské škola Kraslice v Havlíčkově ulici a jejímu řediteli Mgr. Pečenkovi za poskytnutí prostorů pro uskutečnění této akce.