O letních prázdninách se vydáme na tábory
S přibližujícím se létem a prázdninami se přibližují i skautské tábory oddílů našeho přístavu, které jsou obvykle vyvrcholením celoroční činnosti. Všichni se tak velmi těšíme na pár týdnů na táboře strávené společně se sestrami a bratry ze skautského oddílu. Vydáváme se za dobrodružstvím, hrami, výchovou i nezbytnou prací do různých míst Česka, aby zde děti i vedoucí strávili příjemné chvíle naplněné skautským programem a přátelskou atmosférou. V letošním roce se družina Mikan spolu s oddílem Bystřina vydávají do Sezimova Ústí, oddíl Rigel zavítá na Slezskou Hartu, oddíl Mintaka bude tábořit v Žirově, oddíl Alnitak stráví tábor v Jindřichovicích. Letních táborů pořádaných naším přístavem se zúčastní více než 100 dětí a dospělých. Připomeňme si krátce tábory uskutečněné v loňském roce.
Oddíly Alnitak a Mikan – „Záchrana stroje času” – Krapice
Po dostavění tábořiště Sněženka přitáhla něco hodně velkého a shlédli jsme představení jak tento předmět – časostroj musel být v zájmu ochrany před zneužitím rozebrán a jeho součástky jsou nyní poschovávány v širém okolí. Pustili jsme se tedy do cestování časem, abychom získali části mapy, která nás snad nakonec k součástkám dovede. Ocitli jsme se v nejrůznějších obdobích historie – přenesli jsme se pomocí rozcvičky, a ujistili se o správnosti časového zařazení pomocí dobových zpráv. Navštívili jsme období dinosaurů, jejichž vejce jsme celý den hlídali a o další bojovali v lese. Dostali jsme se do pravěku, kde jsme lovili mamuty a vyzkoušeli si jeskynní malby, každý jinou částí těla. Uprostřed noci nás stroj času vrhl do dob Sametové revoluce a šli jsme demonstrovat na Albrechtov, přičemž hrstku statečných zajali a zbytek dne jsme se kamarády snažili získat zpět. V Trojských válkách jsme se starali o zraněnou unesenou Helenu. Vydali jsme se kolonizovat Ameriku při týmových výletech na hrad Seeberg, kde jsme se rozdělili na kolonizátory a indiány. Obě skupiny se spojily až následující večer po velké bojovce. Vypravili jsme se na křížové výpravy či do starého Egypta, kde panovalo velmi horké počasí, takže jsme se snažili dostat spíš do oáz a bojovat v oceánech. Celý chod tábora jsme si zajistili sami pomocí táborových služeb – kuchyňské, údržbářské, kronikářské, nákupčí a hračičkovské. Ve službách jsme se pravidelně střídali a jen v Den naruby jsme směli své práce přenechat vedoucím. Překonávali jsme různé skautské výzvy. Ve druhém táborovém týdnu si složili svůj slib 4 skautky a 2 vlčata z Alnitaku a 6 skautek z Mikanu. V závěru nám chybělo jen zkompletovat mapu a vydat se podle ní najít ztracené součástky časostroje, abychom z putování časem konečně vyvázli. Úspěch jsme oslavili bujarou hostinou a návštěvou akvaparku.
Oddíl Rigel – „Hledání pramene Amazonky” – Zahájí
Ještě před začátkem tábora do něj zasáhla nepříjemná okolnost, náš kapitán Vendy se jej pro nemoc nemůže zúčastnit. S drobnými změnami ve vedení a za vydatného přispění roverů na přípravě i průběhu tábora se vydáváme na vědeckou pouť k nalezení pramene řeky Amazonky inspirovanou expedicí Hatun Mayu vedenou prof. Bohumírem Jánským. Po přepravení se do Brazílie se v prvních dnech chystáme na náročné putování, vyrábíme si opasky a mačety a sbíráme zásoby. Poté již vyplouváme do proudu Amazonky, kterou se nám stává řeka Sázava, během ní se setkáváme s domorodci, ocitáme se v džungli, útočí na nás kajmani, takže po následném putování pralesem potřebujeme rekonvalescenci. Prohlubováním znalostí botaniky se chystáme na přežití v džungli. Po celou dobu nás sužuje velké horko a sucho. Nemíjí nás ani vědecké rozepře, omyly a sabotáž. Potřebujeme být rychlý jako blesk, nalovit ryby, zvládnout dalekou cestu a uvařit místní specialitu. Volné chvíle si zpestřujeme bränballem a ringem. Vydáváme se za domorodci do jejich vesnice a navštěvujeme také tradiční brazilské divadlo. Rádi se pak vracíme k vědeckému bádání, při němž složitě hledáme ten správný tok, který vede k prameni. Je obtížné jej najít, zejména, když se nachází na území domorodého kmene a navíc každá z vědeckých expedic usiluje o to, aby jej objevila jako první. Pramen však nakonec společnými silami nacházíme a s ním i životodárný zdroj vody mohutné řeky Amazonky. V průběhu tábora si tři vlčata – Ami, Snílek a Nemo – složili své sliby.
Oddíl Mintaka – „Jumanji” – Krapice
Náš tábor navázal na tábor oddílů Alnitak a Mikan, proto jsme tábořiště začali stavět o dva týdny dříve a po delší době jsme si zase vyzkoušeli, co znamená postavit kompletní tábořiště. Už krátce po stavbě vznikla první obtíž, na tábořišti kvůli suchu došla užitková voda a museli zajistit nádrže, do kterých nám vozili vodu hasiči. Kvůli výskytu covidu na předchozím táboře jsme nejprve museli tábořiště dezinfikovat. Po příjezdu dětí a zabydlení na tábořišti šlo vše už hladce, dokonce jsme již první večer měli zahajovací oheň. Sucho se bohužel podepsalo i na kvalitě vody v okolních rybnících. Okouní rybník, který jsme využívali na dřívějších táborech, byl pro koupání i pro hry na lodích nepoužitelný, nahradit ho proto musel vzdálenější rybník Miska. Celotáborové hře jsme se věnovali celý první týden s výjimkou úterý, kdy jsme navštívili Skalnou. Na konci prvního týdne se konaly sliby, přibyli nám žabičky Zvonilka a Smíšek, vlče Křemílek, skautky Pampy a Dafné a skauti Tazz a Balů. Na začátku druhého týdne jsme se rozdělili na čtyři skupiny a vyrazili na puťák do blízkého i vzdálenějšího okolí tábora. Kromě závěrečné hry, ohně a hostiny nás letos na konci tábora čekala ještě jedna mimořádná událost, a to uspořádat obřad tří orlích per pro Meridu a Výra. Obřad se povedl a na jeho konci nám do oddílu přibyli Tany a Ihoka.