Letní tábor oddílů Alnitak a Mikan Krapice 2022
Když jsme spolu s bratry a sestrami z Mintaky a ochotnými rodiči tábor jakž takž vystavěli, dotáhla Sněženka něco hooodně velkého, rozbalila to z plachty a shlédli jsme představení o tom, jak časostroj (to bylo to velké) musel být v zájmu ochrany před zneužitím rozebrán a a jeho součástky jsou nyní poschovávány v širém okolí. A tak jsme se pustili do cestování časem, abychom v každé etapě získali část mapy, která nás snad nakonec k součástkám dovede. Ocitli jsme se v nejrůznějších obdobích historie – každé ráno jsme se přenesli pomocí rozcvičky, při snídani nás Sněženka vždy ujistila o správnosti časového zařazení pomocí dobových zpráv. Navštívili jsme období dinosaurů, jejichž vejce jsme museli nejen celý den hlídat, ale ještě jsme o další bojovali v lese. Dostali jsme se do pravěku, kde jsme zase lovili – tentokrát mamuty, a vyzkoušeli jsme si jeskynní malby, a to každý jinou částí těla. Najednou nás uprostřed noci stroj času vrhnul do dob Sametové revoluce a šli jsme demonstrovat na Albertov, přičemž hrstku z nás statečných zajali, a zbytek dne jsme se kamarády snažili získat zpět, a to nejen ve vodních bitkách. V Trójských válkách jsme se starali o unesenou Helenu, která byla při únosu zraněna a potřebovala první pomoc. Den nato jsme se vydali kolonizovat Ameriku, a to týmovými výlety na hrad Seeberg, kde jsme se rozdělili na kolonizátory (skauty a skautky, kteří pokračovali v puťáku s přespáním mimo tábor) a indiány (vlčata a žabičky, které se vrátily do tábora). Obě skupiny se spojily až následující večer velkou bojovkou mezi oběma stranami. Dostali jsme se i do křížových výprav či do starého Egypta, v obou historických etapách ale panovalo velmi horké počasí, takže jsme se snažili dostat spíš do oáz či bojovat v oceánech.
Celý chod tábora jsme si zajistili sami pomocí táborových služeb – kuchyňské, údržbářské, kronikářské, nákupčí a hračičkovské. Ve službách jsme se pravidelně střídali a jen v Den naruby jsme směli své práce přenechat vedoucím. V průběhu dvou týdnů jsme se také snažili všemožně překonávat a splnit si různé výzvy – někteří z nás například zkoušeli celý den mluvit cizím jazykem, přespat na pramici nebo strávit den a noc mimo tábor jen s pomocí patnácti věcí. V táboře se také vyskytlo několik siláků, nočních bdělců nebo otužilců. Ve druhém táborovém týdnu si složily svůj slib 4 skautky a 2 vlčata z Alnitaku a 6 skautek z Mikanu. Po slibech už nám chybělo jen zkompletovat mapu a vydat se podle ní najít ztracené součástky časostroje, abychom z toho putování časem konečně vyvázli. Úspěch jsme oslavili bujarou hostinou a taky návštěvou městského akvaparku. Po tomto zážitku jsme vyklidili tábořiště a rozjeli se domů vstříc dalším prázdninovým dobrodružstvím.
Fotogalerie: Watúka