Lyžařská výprava Alnitaku
Už od září chodil Akord každou chvíli za někým z vedení Alnitaku, jestli si zase v zimě uděláme tu lyžařskou výpravu. Když se nabídl, že ji i kompletně připraví, nemohli jsme mu to přání odepřít. V posledním lednovém víkendu jsme tedy vyrazili na naši oblíbenou chatu na Blatenském vrchu. Při výstupu k chatě Akord vysvětlil, že jsme ztroskotali s letadlem uprostřed And, dva pasažéři mají zraněné nohy a do cíle je musíme dopravit. Na tom vydělali ti nejmladší, kteří se až do chaty nesli. Teď je potřeba posbírat zásoby jídla, které se při pádu letadla rozprskly po širokém okolí. Skoro jsme se lekli,že jedno balení masa nám odnesly lišky dřív,než jsme ho stihli najít, ale nakonec byl i poslední balíček nalezen. Mezitím už jsme rozdělali oheň v chatě a těšili se, že zítra večer už tu bude teplo. Po večeři jsme se pokusili „zahřát“ rozděláním ohně ve ztížených podmínkách, ale fakt se nepovedlo najít žádné suché palivo a vítr nám všechny pokusy mařil, a tak jsme si ještě zahráli malovací hru s názvem „výroba lyží“, na kterých se prý následně přepravíme do civilizace. To nás unavilo a uspalo, takže jsme si zalezli a na dobrou noc poslouchali venkovní vichr.
Ráno jsme si uvařili oblíbený poridge a dojedli tak poslední zásoby ovesných vloček z letního tábora. Pak jsme si namazali svačiny a pomalu se vydali na vlak do Blatné, aby nás zavezl na sjezdovku v Potůčkách. Tam jsme se tři krásné prosluněné hodiny „přepravovali do civilizace“, skvěle jsme si to užili, byly tu dokonce i odvážné rangers, které se rozhodly přijmout výzvu nové dovednosti a učily se snowboardovat. Členové, kteří nešli lyžovat, připravili výbornou čočkovou polívku a pak se taky pustili do civilizace, pro změnu s boby a saněmi. Vypadalo to, že nebude na čem, ale nakonec se ukázalo, že v okolí lesa si můžou taky užít skvělou zábavu a bobovačku. Po lyžování a sáňkování jsme si dopřáli zasloužený odpočinek a Pirát s ostatními začali postupně vařit večeři. Mezitím nám Akord vysvětlil, že do civilizace jsme se dostali, potkali jsme telefon a můžeme si konečně zavolat pomoc. A tak jsme si ještě zahráli jednu hru, ve které se trochu křížilo umění nouzového volání s bobříkem odvahy, zvlášť pro některé. Pak jsme povečeřeli výborné vepřové na paprice s knedlíkem a byli jsme rádi, že nám to maso lišky nesnědly. Večer jsme si zahráli společnou slovní hru na hádání pohádkových bytostí a pak už se každý bavil podle svého. Vyzkoušeli jsme i novou stolní hru. V neděli jsme vydrželi spát hodně dlouho – bylo nám už teplo a taky jsme si spánek zasloužili. Takže když jsme po probuzení zjistili, kolik je hodin, byli jsme rádi, že jsme stihli posnídat, pobalit, dodělat dřevo a uvést chatu do původního stavu. Pak už jsme vyrazili na cestu k domovu v téměř jarním počasí. Děkujeme Akordovi, že oddílové lyžování prosadil.
Fotogalerie: Watúka