tábor

Když na podzim minulého roku přišel Huntka s nápadem uspořádat další letní tábor jako splutí polské řeky Pilica a následnou krátkou návštěvu Ostravy, považovali to všichni za zajímavý, ale těžko uskutečnitelný záměr. A uplynulo několik měsíců a my jsem jednoho deštivého rána uprostřed července stáli před šesti plně naloženými auty a dvěma vozíky s loděmi. Náklad byly lodě, vesty pádla, lodní vaky, stany a samozřejmě účastníci. K tomuto okamžiku vedla dlouhá cesta plná příprav a práce. Po 800 km po německých a polských dálnicích a silnicích jsme do cíle dorazili až v noci, a tak se hned šlo spát. Druhý den ráno jsme začali připravovat lodě a výstroj k vyplutí a také zkoumali místní podmínky. V těchto místech je řeka Pilica ještě vcelku malý, zato svižný a meandrující potok s poměrně čistou vodou. A v řece a všude kolem písek, na který po pár dnech začali být někteří jedinci alergičtí.

Na dva týdny na začátku srpna se skauti z ORIONu a Bystřiny vypravili společně s Kontim, Aničkou a jejich rodinou na skautsko trampský tábor-vandr na Zakarpatskou Ukrajinu - Podkarpatskou Rus. Zázemím nám byl dům rodičů Aničky ve vesnici Kušnycja. Podnikli jsme několik výletů do nejbližšího okolí, do měst Užhorod a Mukačevo, do Koločavy a Sinovírského národního parku, pozanli jsme život, kulturu, radosti i strasti zdejších obyvatel - Rusínů, v oblasti, která kdysi byla součástí Československa.

Na letní tábor jsme se vydali stejně jako loni na tábořiště kolínských skautů v Zahájí na břehu řeky Sázavy a strávili zde dva týdny. Po rozkřiknutí se zprávy o nálezu obrovského množství zlata na Aljašce se vydává 20 zlatokopů rozdělených do 4 rančů za svým mámivým snem. V El Pasu se snaží zajistit si dostatek vybavení na náročnou cestu a ještě těžší pobyt v severských končinách - loví králíky, stávají se pašeráky, aby si vydělali dostatek dolarů. Pak už se vydávají parníkem do přístavu Dyea a dál pěšky přes Chilkoot a Bílé sedlo k vodám Yukonu, na němž bojují s obávaným Bílým koněm, nebezpečnou vlnou. Když po útrapách cesty dosáhli města Dawson, čeká je závod o claim, zápas muže proti muži, překonávání mostu přes rokli a plavba po řece Bonanze (Sázavě).

Krásné dva týdny strávili alnitačtí na letním táboře v Krapicích u Františkových Lázní, kde prožívali táborovou hru Cesta kolem světa. Během čtrnácti táborových dnů navštívili celkem 10 zemí, jejichž zvyky, památky či zajímavosti si představili pomocí bohatého programu plného soutěží, bojovek, vodáckých aktivit, i pomocí vaření jídel typických pro cizokrajné země či přání dobré chuti místními jazyky. S největším úspěchem u dětí se setkala například hra na japonské lovkyně perel, zajímavým zážitkem byl i život o chlebu a vodě v Somálsku, po kterém následovala dražba jídla získaného přepadením nákladní lodě. Skauti se vyřádili při přípravě opery v Sydney i při pašování drog z Mexika do Ameriky. V Číně vařili čínu, v USA hamburgery, ve Francii francouzské palačinky... na Antartidě si dokonce vlastnoručně lovili a připravovali ryby takzvaně od A do Z.

Na jarní tábor oddílu Mintaka jsme vyrazili do jižních Čech na skautskou základnu Švýcarák Nové Hrady. Jedná se o historickou loveckou chatu s příjemným a pohodlným ubytováním. Náš tábor byl pokračováním celoroční oddílové hry inspirované Knihou džunglí. Tábora se zúčastnilo 15 dětí našeho oddílu. Děti si užily spoustu her a činností se zaměřením na zdravovědu, táboření a lov zvěře v džungli. Také jsme si udělali výlet do nedaleké zoologické zahrady, která nás překvapila množstvím a rozmanitostí zvířat, např. 2 druhy tygrů, lvů a dalších šelem. Někteří našli odvahu si pohladit i buvola. Velkým překvapením byla i kolekce desítek jedinců jedovatých kober. Také jsme navštívili Terčino údolí s nádherným ledopádem a historické město Nové Hrady se zámkem a hradem.

Vydáváme se do Strakonic na skautskou základnu Křemelka, která se na týden stává naším domovem a východištěm pro výpravy po stopách polárníků Scotta, Amundsena a Shackeltona. Sestavením posádek vznikají čtyři polární expedice, které se svými veliteli a za pomoci lodivodů budou dobývat severní a jižní póly. Začínají sháněním sponzorů a stavbou lodi, po překonání oceánu pokračují na saních a sněžnicích, staví si iglú, zakreslují mapu Antarktidy a hledají magnetický pól, k němuž postupují v mlze, loví tuleně a medvědy, k cestě na pól se snaží využít letadlo a vzducholoď, po jejímž ztroskotání hledají trosečníky, aby nakonec stanuly na jižním pólu. Každý z polárníků plní Námořní zkoušky, v nichž získává dovednosti plavčíka, kuchaře, kormidelníka a kapitána. Při večerním slovíčku se věnujeme příběhům polárníků a návaznosti jejich charakterů ke skautským ideálům. Podnikli jsme i prohlídku města s průvodcem, vydáváme se na výlet na naučnou stezku Švandy dudáka, do bazénu, hrajeme divadlo a věnujeme se také dalším skautským i zábavným aktivitám. Prožili jsme týden plný nádherných chvil.

Arktos, souhvězdí Medvěda, dominující na severní obloze, dalo své jméno severním oblastem. Řekové docela přirozeně z něho odvodili slovo Antarktos, značící oblasti jižní, protilehlé zemím severu. Tak se zrodily Arktida a Antarktida. Co bylo důvodem, že se člověk vydal do těchto nehostinných oblastí? Co zde hledal? A kdy to bylo poprvé? To jsou možné otázky, které nás dnes napadají.

Odpověď na první dvě není těžká: Na severu hledali mořeplavci novou cestu do Číny a do Orientu. Ať už kolem pobřeží Kanady (tzv. Severozápadní cesta) nebo kolem severního pobřeží Asie (tzv. Severovýchodní cesta). Na jihu hledali bájnou Jižní zemi (Terra Australis). Na třetí otázku není snadná odpověď. Co budeme považovat za výpravu na sever či na jih? Osídlování Grónska Vikingy? Nebo na jihu obeplutí mysu Dobré naděje?

Dva červencové týdny strávil tentokrát oddíl Alnitak v hlubokých hovzdech Krušných hor na tábořišti Vysoká Jedle u Nejdku. Nezapomenutelných šestnáct dní jsme se učili navzájem si pomáhat, abychom všichni spokojeně prožili náš letní tábor. Během něj jsme zažili plno veselých zážitků – například horolezení, několik nočních dobrodružství, návštěvu kamarádek z Mikanu na jejich táboře u Mariánských Lázní, turnaj ve frisbee či vybice, vlastnoruční stavění kárek, vaření kuřete v zemi či galavečer proměněný v pořádně rozjetou tancovačku... Většina táborových dní probíhala ve znamení jednoho z deseti skautských zákonů a nové písničky. Bohužel většina táborových dní probíhala i ve znamení bouřky, deště nebo aspoň přípravy na něj, ale to nás neodradilo. Bavilo nás, že jsme si celý chod tábora obstarali sami – od stavby podsad přes vaření na pravých vlastnoručně stavěných táborových kamnech, přes nákupy, na které jsme jezdili do nejbližší vesnice na kolech, přes noční hlídky, u nichž jsme chtě nechtě posílili svou statečnost, přes závěrečnou hostinu, na jejíž přípravu se všichni s chutí vrhli – asi proto, že šlo o jídlo... až po bourání tábora. Občas bylo únavné neustále přikládat ruce k dílu, ale dva týdny nám ukázaly, že v partě skvělých kamarádů společně dokážeme, o čem se nám nikdy nezdálo.  

Vylodění v Normandii se stalo cílem snažení čtyř spojeneckých posádek. Vedla k němu ale dlouhá a náročná cesta, která začala již vlastní cestou na tábor s mnoha přestupy, přeplněným vlakem a náhradní dopravou. Na tábořišti přímo na břehu Sázavy, kde jsme strávili dva týdny v druhé části července, se rozběhla příprava a výcvik spojeneckých jednotek na vylodění nejprve náborem, nácvikem evakuace, bojovou přípravou při sestrojování dalekonosných zbraní a taktikou střelby. Na ně navázal výcvik plavby, a to i pod střelbou, speciální výcvik v obraně, útoku i pohybu v neznámém terénu při výletu do Ledče, všichni prošli bouří na moři, přepravovali materiál bez namočení, zvládli noční průpravu rangers a zápasili v boji muže proti muži, aby následně zjistili nepřátelské pozice. Po té je však čekala invaze při dvoudenní plavbě po Sázavě sestávající z několika nezbytných kroků od nalodění a cvičné plavby, přes sestavení plovoucího přístavu Mulberry a plavbu k pobřeží, po vylodění a formaci k útoku. Ani na břehu to neměli snadné při bitvě o pobřeží, dobývání pevností, zajištění týlu nepřítele a zajmutí nepřátelských jednotek. Na úplný závěr je čekala odměna v podobě kapitulace nepřítele a táborového magacínu plného cen. Při slavnostním ohni si také čtyři vlčata a pět skautů složilo své sliby.

V termínu 9. - 23. 7. jsme vyrazily na nebezpečnou cestu za tajemným pokladem řeckých bohů a králů, pradávným Zlatým rounem. Zatímco jsme proplouvaly mezi nebezpečnými Symplegádami, brodily se do věštírny v Delfách a odtud se vydaly hledat starou kořenářku bydlící hluboko v lesích a bažinách, probíhaly přes území obrů, sázely dračí zuby a uspávaly ještěra, který nikdy nespí, bděly nad našimi životy bohyně Héra, Athéna a Afrodita. Přežily jsme a Zlaté rouno bylo navráceno zpět na horu Olymp, kam patří!

Tábořiště jsme sdíleli se skautkami a skauty z Mariánských Lázní v Jedlové u Staré Vody. V rámci puťáku jsme navštívily střed Evropy a na výlet jsme se vydaly do Lázní Kynžvart.

 

 

Stránky